"Musíme vás seznámit." ušklíbl se George na Gabču. "Je menší než ty." sykl mi do ucha, ale mylsím, že to slyšela. "Hele, vem Lailu, ta tě doprovodí do pokoje, a tam už bude, jo? A Lailo, ty se potom vrať." dal nám Fred instrukce. "Tak pojď." pobízela jsem jí. Já se lekla! Ten Edward vypadá jako upír. "Hele, Gáby, tak ahoj, uvidíme se." vychrlila jsem na ní a utekla. "Jsi tady nějak rychle." poznamenal George. "Tím líp. A proč si se neloučila s brekem?" dořekl to Fred. "Brečím jenom v krajních situacích. A ten upír není zrovna sympaťák." odpověděla jsem. Já ho miluju.
"Tak co, jdeme?" zeptal se George. "Jasně," kývla jsem."Ale vám nebylo sedmnáct. Nemůžeme se přemístit." namítla jsem. "Žádný strachy. Lailo, chyť nás za ruku, zvládneme to." odpověděl Fred a podal mi ruku. Ale jako odborník mám ještě jeden problém. "Četli jste dějiny čar a kouzel?" zeptala jsem se. "Ne, a proto máme tebe. Ty to znáš od Hermiony nazpaměť." odpověděla dvojčata jednohlasně. "V Bradavicích se není možné přemisťovat." řekla jsem váhavě. "To víme. Brumbál nám dal svolení. Tak honem." odpověděla svorně dvojčata. Chytla jsem je za ruce. Byli suché a teplé. Ne jako ty paka ze školy...
Motá se mi hlava...omdlévám.... "Enervate" sylším z dálky hlas.....Hermiony! "Jsi v pohodě?" ptá se mě Ron. Já tomu nemůžu uvěřit. Já jsem tady. Mezi postavama mejch snů. "Mylsím že jo." řekla jsem a posadila se. "Kdybys byla čarodějka, maximálně by ses pozvracela." oznámila mi Hermiona. "Myslím, že je milejší omdlít, než se pozvracet." namítla jsem. A všichni jsme se smáli. "Teď jdeme za Brumbálem. Jaký dobrovolník půjde s ní?"Zeptal se Fred. "Nikdo? Super. Já jdu."