"Gabrielo, co ti je?" ptám se jí, a cloumám s ní. Připadá mi, jako smyslů zbavená. "J-já, m-musím s-si v-v-vybrat mezi E-edwardem a t-t-t-tebou!!!" brečí a brečí. "Přestaň brečet. Já to nesnesu. Když brečíš, bolí mě to. A teď mi řekni co se stalo." "Byla jsem na louce a tam byl Edward, Alicie a Rosalie, a Edward mi řekl, že pokud chic k nim do rodiny, musím tě opusti. Ale my dvě máme schopnosti, které má někdo každých tisíc let. A já si nechci vybírat.Chci vás oba!"
"Já... no...." nevím, co mám říct. Nechci přijít o sestru. Ale chci aby byla šťastná. Co mám jen říct? A nesmím usnout...
"Gaby, nemysli na to, zítra se to...." ne!!! já usínám!!!! A už jsem zase v té učebně. "Lailo, neboj se. My tě máme rádi. Nechceme ti ublížit. Teď už patříš k nám." to ke mě mluví George. Fred se na mě zašklebí:" A ty bys to chtěla ve stylu románku, nebo radši legraci?" "Cože?" zeptám se bezmocně. "Já vím, že jsi kvůli mě, odmítala kluky ze školy. Já odmítal holky z Nebelvíru. I z Havraspáru. Románek, nebo legraci?" vysvětluje mi to. "Ve stylu legrace. Románek není moje gusto." odpověděla jsem šťastně. "Ehm...nechci rušit..." zašklebil se George. "Nerušíš." "Ale má to háček. Jestli tu chceš zůstat, a patřit k nám, musíš si vybrat mezi mnou a tvou sestrou. Řekl, a zakryl mi rukama oči.
Jsem zase doma. S Gaby v posteli. Gaby spí. A já usínám, ale žádná učebna není, miluju ho, nechá mě vyspat...