Sestra mi slíbila, že mi dneska řekne, co se děje. A k tomu jsem včera zjistila, že umím hýbat věcma. A Gabriela je zastavuje. A k tomu se mi zdál divný sen: Ležím v posteli a nejdnou záblesk rudého světla. probudím se, ale nejsem v mé posteli. Jsem v nějaké učebně... A konec. Jenom jsem zahlédla cosi zrzavého, ale potom jsem se vzbudila, byla mi hrozná zima a musela jsem si vzít druhou deku. Je mi nějk zle, musím na wc...
Skvělý. Blila jsem jak amina, a je mi trošku líp. Asi nejdu do školy. Alespoň si dodělám úkol na Italštinu. A nebo ne. Přečtu si Harryho.
Kde to jsem? To není moje postel,ani můj pokoj. Je to ta samá učebna, jako z toho snu. A najednou je mi dobře. Cítím, že mě někdo pozoruje. "Tak jsi tady." řekl mi známý hlas. Fred! Otočím se, a on se na mě šklebí. "Tak jsem tady?" zeptala jsem se. "Jo. Vždycky sis to přála, nebo ne?" "Jasně." usmála jsem se. A najednou obrovská rána, a já byla zase u se v posteli, ve svém pokoji, ale tentokrát mokrá potem. Ta rána byla Gabriela. V tom fofru nějak spadla ze schodů. Tak já teda do školy půjdu. Zvedám se, ale na hodinách je 16:00.
Takže Gábina spadla, ale ne v tom fofru, jak běžela do školy, ale ze školy. Co se se mnou děje? Ptám se sama sebe, a zkouším si vzpomenout na Freda. Zalívá mě pocit přátelství, a cítím jak rudnu. "Ahoj, Lailo, už jsi ok?" vtrhla Gabča ke mě do pokoje. "Jo, jasně.To bys nevěřila, co se mi stalo." odpověděla jsem jí. "Ok, tak mluv." řekla jen. A já jí to vyprávěla- od snu v noci, po odpočinek přes den. "Zvláštní. Mě se v noci zdálo o Edwardovi." zamyslela se.
Ahojky, krásný blogis! Líbi se Vám myšlenka na blog o reklmě? Vytvořili jsme blog, kde můžeme Vám pomoct! Hlásneme s radosti na Vás but´ také pisneme koment atd. ... Všechno se dozvíte na Našem blogu.