Sestra se mi svěřila že odmítla dva kluky kvůli Fredovi. Jsem na tom stejně, já chci jenom Edwarda. Achjo co asi dělá? Stop! On neexistuje! Co bych ale dělala kdybych ho potkala? Byla bych šíleně štastná. Jsem zavřená ve svém pokoji. Ťuk...ťuk. Kdo zase otravuje sakra? Nemám náladu!
"Dále" řeknu dost nahlas. Ve dveří se ukáže hlava mamky. Mile se usměje. Jenom se víc zamračím.
"Gabčo je už jídlo" mrkne na mě. Ona mi řekla Gabčo? Br! Hnus! Mám ráda Gabriela. Proč to nikdo nechápe? Nepřítomně přikývnu. Mamka kývne na souhlas. Takže mám 20minut ještě, než dovezou pizzu. Mamka vůbec neumí vařit. Mě a sestře to vůbec nevadí. Jsme zvyklé! Nápad! Ségra půjde po večeři sem do mého pokoje. Pokecáme, počteme si svojí oblíbenou knížku. Snad se jí bude chtít. Mám chuť docela pokecat. Tr....tr....zvoní zvonek. Mamka asi už zaplatila. Za nedlouho zařve.
"Večeře!" Líně vztanu, mě se nechce ze schodů. Být tu Edward tam mě snese dolů. Jo být tu tak jsem jako sluníčko. Ach Edwarde, chci tě ani nevíš jak. U schodů potkám Lailu. Mamka jí jistě vyrušila při čtení. Proto se tak tváří. Uličnicky na ní mrknu. Ona ví co to znamená. Usměje se, přikývne na souhlas. Jupí! Nebudu dnes sama! Jsme sice rozdílné, ale máme se opravdu moc rády. Seběhnu rychle schody. Mňam sýrová, mamka ví jak mi zlepšit náladu. Nacpu do sebe tři kousky. Jsem plná. Pomoc! Kouknu na mamku.
"Děkuju za večeři mami. Jdu do svého pokoje." Jenom přikývne. Vnímala mě vůbec? To je jedno! Jo! Konečně jsem první v koupelně a né poslední! Jsem jednička. Do prčic! Věci na spaní...jsem pako. Vběhnu ještě do pokoje a naspátek. Rychle se osprchuju, utřu vyčiístím zuby. A zase letím do pokoje. Připravit věci...ke své postely dám dva velké polštáře na sezení. Mě červený a jí žlutý. Sice to není její oblíbená barva ale co! Si zvykne na ní. U červeného polštáře si položím Eclipse. Ke žlutéme si donese ona. Naliju nám pití a sušenky. Konečně se usadím do svého polštářku. Je příjemný, tyhle naše chvilky mám opravdu ráda. Vezmu do ruky knížku, když v tom zaklepe někdo.
"Dále" řeknu mile. Laila otevře vleze rychle do pokoje. Také se uvelebí na polštářku. Spokojeně se usmívá. Vidím že si donesla také knížku, má jí dál od nohy. Je vidět že je lína se natáhnout pro ní. Laila kouká na tu knížku. Najednou se pohne, já se lekla. Co to bylo sakra? Sestra na mě udiveně koukne. Byla to je halucinace nebo ne?
"Zkus tu skleničku" řeknu rychle. Sestra se znova soustředí. Pohla se, vylekaně sluduju tu skleničku když v tom se zastaví. To ona? Kouknu na Lailu která mě obdivně sleduje.
"Co je? Tos jsi byla ty?" Jenom zavrtí hlavou. Takže jsem to byla já? Takže ona hýbe a já zastavuju? Jak ale? Bože! Takže já mám schopnost i vlastně ona. Laila neni schopna slova. Tady se něco děje.
"Co to byla?" řeknu, sklesle. Laila se na mě koukne.
"Kdybych sama věděla. Cejtím se nějak unaveně. Půjdu si lehnout promiň." Rychle odejde. Co se jí děje? Sama jsem v šoku. Nemusí bejt hnusná! Usnula jsem ještě na tom polštáři. Zdál se mi divný sen. Byla jsem....někde kde to neznám. Někdo zamnou stál a mluvil na mě. Pomalu jsem se otočila. Viděla jsem to nejkrásnější stvoření na světě. Byl to sám osobně Edward.
"Za pár dní se uvidíme slibuju." Pak jsem se probudila zjistila jsem že je už ráno. Co to bylo? Udělala jsem všechno tak jak normálně. Byla jsem myšlenkama jinde. I Laila to poznala. Stále se mě fůrt vyptávala. Řeknu jí to u školy.