Vyfásla jsem postel mezi Hermionou a Parvati. Ten Seamus mě naštval. Jestli se mi pokusí zkazit můj vztah s Fredem, pošlu ho na Saharu! Umím přece pohybovat věcma. Proč ne lidma? "Nána jedna." řekla Levandule. "Tou nánou myslím mě?!" zeptala jsem se z prudka. "Já nic neřekla." bránila se Levandule. "Ne, nic neříkala." potvrdila to Hermiona. "Mám asi další schopnost." pošeptala jsem jí. Já umím číst myšlenky. Jen jsem si lehla do postele s nebesy, usnula jsem.
"Co to je??" vzbudila jsem se do něčeho zamotaná. To jsou přece moje vlasy! Jsou dluhé! Měla jsem je po pás, a už je mám dluhé pod kolena! "Máš hezký vlasy." řekla mi Parvati. "Díky. To mi narostlo přes noc." povzychla jsem si. No nic, oblíknu se do včerejšího oblečení a jdu do společenské místnosti. Tam už čeká Seamus a Fred. "Máme tě vzít na Příčnou ulici, aby sis mohla koupit věci do školy. Harry se ochotně nabídnul, že polovinu svého majetku ti věnuje." řekl Fred. "Tak ok. A z jakého krbu? Z tohohle?" zeptala se a ukázala na krb před námi. "Jo, tady je letax." řekl Seamus a ukázal nádobu plnou prášku. Fred šel první. Nabral si do ruky letax, stoupl si do krbu..."Příčná ulice." řekl a hodil prášek na zem krbu. Objevily se zelené plameny a byl pryč. Potom já. Když jsem byla u Freda, řekla jsem jenom: "Bacha na Seamuse." a už tu byl i Seamus.
"Takže nejdřív zajdeme ke Gringottovým do banky. Tady máš klíč. Je to trezor 688. Hned vedle trezoru Harryho." oznámil mi Fred a podal mi klíč. Banka vyhlížela majestátně, a zevnitř byla celá z mramoru. "Dobrý den, chtěla bych si vybrat peníze." řekla jsem jednomu skřetovi a dala mu klíč. "Griphooku!" houknul na skřeta který zrovna procházel kolem. Griphook obsluhoval i Harryho. Ten vozík je vážně jak na horský dráze. Celou cestu jsem Frdovi četla myšlenky: Je hezká a milá. Kamarádská a vtipná. Lepší holku by si člověk nemohl přát. Ale co když mě nechce? O to nemusel mít strach. Ale já svou druhou schopnost neprozradím. A co si myslel Seamus: Co na tom Fredovi vidí? A k tomu je dva roky starší než ona. Já jsem jí blíž.
Blbeček jeden. Už jsme zase venku. Můj trezor obsahoval hodně velkou částku. Budu muset Harrymu něco koupit. "Jdeme k madame Malkinové." poručila jsem. "Bradavice, drahoušku?" zeptala se. "Ano." odpověděla jsem. "Chcete tam našít znak vaší koleje?" zeptala se. "Jistě. Nebelvír." kývla jsem. "A přejete si nějakou sukni?" zajímala se. Přečetla jsem si Fredovi myšlenky: Moghla by si koupit dvě-jednu delší, trochupod kolena do školy a jednu krátkou pro mě. "jednu dlouhou pod kolena a jednu krátkou asi 15 cm." Tohle Fred nečekal. A podle toho, jak se Seamus tvářil, si snad myslel, že to budu nosit na výuku. Fakt je to šílenej trouba.
A teď jdeme k Ollivanderovejm. Pomylsel si Fred. "Jdeme k Ollivanderovejm." navrhla jsem. Fred se na mě překvapeně podíval. "Ok." řekl a šlo se. "Dobrý den." pozdravily jsme. Pan Ollivander si mě začal měřit všude možně po těle. Metr se jako v knížce pohyboval sám.