Gábina jde rychleji než kdykoliv jindy. Začíná se mi trošku zvedat kufr, i když jsem na rychlou jízdu zvyklá. "Hele, Gaby, raději trochu zpomel, nebo ti zkončí na předním skle." varuji jí. "Neřikej mi Gaby, už ráno jsem ti řikala, že to nemam ráda." odbyde mě. Konečně jsme tady. "Tak ukaž tu smsku." pobízím jí, jsem zědavá. "Poslouchej:Nekoukej prosím tak smutně do roku jídelny. Mě tam nenajdeš, ani mou rodinu. Ale neboj brzy se uvidíme. E.C." vyjeveně na ní zírám. "Coje,!" utrhla se na mě. "Nic. Jenom máš rozmazanou řasenku." upozrním jí na mírný nedostatek.
" Na tom teď nesejde." odbyla mě. To je prvně co nevivádí kvůli malování. "Víš co Gabrielo? Teď na to nemysli, a uvidíme později."
"Víš co? Dneska sem dostala tři nabídky." oznamila jsem jí novinku ze školy. "Jakou?" zeptala se Gabča. "Přece od kluků, ale já je všechny odmítla. Kvůli Fredovi." svěřila jsem se jí. "Tak to jsi idělal správně. Já jsem Edwardovi taky beznadějně oddaná." dala mi Gábina za pravdu.