close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
 


Světlo a Tma-Epilog-pohled Harry

23. října 2009 v 22:36 | Laila |  Povídky
Běží ke mně snědý kluk. V očích má slzy. "J-je..." koktá. Vím, co chce říct. Běžím za ním, a vidím tam dvě mrtvá těla...Gabriela a Laila. Je to moje vina. Kdybych je nenechal bez dozoru, tak by se to nestalo! Jacob-už sem si vzpoměl jak se jmenuje- si kleknul vedle Lalily a políbil jí. V tom přišel Fred. "Co si myslíš, že právě děláš?" obořil se na Jacoba. "Loučím se." odtušil chladně Jacob. Nikdy jsem neviděl Freda tak žárlit. A Jacoba neznám. "Nebudeme se u ní hádat." poručil Jacob Fredovi. ten nesouhlasně zavrtěl hlavou a odešel.


 


Světlo a Tma-14.kapitola-2.část-Laila

22. října 2009 v 20:23 | Laila |  Povídky
"To je Edward." řekla Gabriela šťastně. Já se jenom rozklepu. Edward vypadá dost děsivě. "Neboj se ho. Ale Jane s ním něco provedla. Až se Bella probudí, Edward jí bude milovat. Dokud spí, je Edward při sobě." "Hmmm." zmohla jsem se na zamručení. "Tohle je Fred, tohle George. Lenka je ta blonďatá a Ginny ta zrzka. Ta poslední holka je Hermiona. Ten kluk s tou jizvou je Harry, ten zrzek je Ron a ten poslední je Neville." představila jsem všechny. Zaměřím se na jejich myšlenky. Fred: Ten upír vypadá děsivě. Gábina je oproti němu vážně malá. Třeba bych na něm mohl vyzkoušet krvácivé kokosky. George: Mohl bych na ně otestovat karamelky jazyk jako jelito! Harry: Doufám, že se kamarádi nadostanou do nebezpečí...ale přece jenom, horší než Voldemort to nebude.

Teď máme chvilku volno. Jdeme na louku, nějakou, není to ta stejná, o které se mi tenkrát zdálo v tom snu, ve kterém se mi zdál sen. Hermiona vytáhla z kabelčičky stan. Velký stan. její myšlenky zní: Doufám, že mám všechno. Knížky, stan, nějaké potřeby k ošetření... Ta má starosti. Její bych chtěla mít. Lenka tu chodí v brýlích, a hledá strachopudy. A Neville doufá, že nezklame babičku. Je tu vážně zvláštní atmosféra. Ten Emmet byl ale děsivjejší než Edward. Toho bych nechtěla potkat bez doprovodu mojí sestřičky. Hermiona si opakuje kouzla a zaklínadel. Já to nepotřebuju. Vím, že je znám zpaměti. Fred a George se chystají vyzkoušet na na Jasperovi vyzkoušet Jazyk jako jelito. "Hele, Frede, Georgi, to není dobrej nápad. Je to upír." varovala jsem je, a oni mě poslechli."Tak jo. Vyskoušíme to na Dudleyim." řekl smířlivě George, usmál se, poté se ušlíbnul a odešel i s Fredem.

Možná bych si mohla vyzkoušet jednu z mých schopností."Harry!" zavolala jsem ho sem. "Ano?" zeptal se, když přišel. "Dívej se na tenhle šutr," ukázala na ten obrovskej kámen "a řekni mi, jestli se pohnul blíž ke mně." Potom jsem koukala na kámen uhrančivým pohledem, a on se ke mě pomaloučku přiblížil. "Díky." řekla jsem Harrymu, a naznačila, že už může jít. Tak, a jsem sama, dál než ostaní. Hůlku jsem si vzala s sebou. "Bojuj!" slyším řev. Otočím se, hůlku v ruce. A tam stojí Lucius Malfoy (smrtijed*) a Fenrir Šedohřbet (vlkodlak**). Ach ne! Šedohřbet má jako rukojmí Gabrielu! "Pust jí!" křikla jsem. "Cruciatus!***" svíjím se na zemi v bolestech. Křeče. Chci umřít! Malfoy na mě seslal kletbu! Proč nemůžu umřít? Když zrušil kletbu, zeptal se mě: "Ty máš schopnost...?" "Jo." odtušila jsem. Zkusím kletbu:"Expelliarmus!****" On jen pohnul hůlkou, a kletbu odrazil a pronesl kletbu: "Imperio!******" Slyším hlásek v mé hlavě, který mi říká: "Zabij jí! Zabij svou sestru!" To neudělám. Pomyslela jsem si. Je to hloupost. Proč bych jí zabíjela? "To neudělám!" řekla jsem nahlas. "Tak ty to neuděláš?" zeptal se mě medovým hláskem Lucius Malfoy. "Tak to jí zabijeme my. Avada kedavra!******" vyřkl kletbu dřív, než jsem tomu mohla zabránit. Z očí mi jdou slzy. Moje sestřička je mrtvá. Vidím kousek za Šedohřbetem kluka. znám ho z fotek na netu! Jacob. Zhroutím se na zem. Poslední, co slyším, je Jacobův hlas, který křičí: "Miluju tě!"Když jsem zaslechla jeho hlas, uvědomila jsem si, že nemiluji Freda, ale Jacoba. "Já tebe taky." zašeptala jsem v křečích, na pokraji mdlob. Poslední dvě slova která slyším jsou z Malfoyových úst: "Avada kedavra!"



*Smrtijed je zastáncem lorda Voldemorta- toho snad znáte
**Tenhle vlkodlak žere lidi. I když není zrovna v podobě vlka
***Kletba mučení
****Kletba která odzbrojí protivníka
*****Kletba která vás ovládá.
******Kletba která zabíjí

Světlo a Tma-14.Kapitola-1.Část-Gabriela

12. října 2009 v 22:02 | girl.Jane |  Povídky
Už jí necítím. Co to zase bylo? Neni normální. A ani to a slyším svoje myšlenky! Ze spaní mě probudí nějaké vrčení. Kdo to tu zase blbne? Líně otevřu oči. Vedle mé postele stojí Emmet v bojové pozici. Kouknu směrem kam kouká. To koho uvidím mi vyrazí dech. To je moje sestřička! Laila! Kouknu pomalu na Emmeta. On vrčí na ní? Jak já zachránit? Moje schopnostu tu nefunguje! Kvůli Belle!

"Emmete nech toho!" řeknu zle. On se na mě ani nepodívá. Vrčí dál! Vnímá vůbec? Kouknu na Lailu je přitisknutá k Fredovi. Chudák ona se bojí. Co tu vůbec dělá? Kouknu vražedně na Emmeta.
"Nech toho! To je má sestra" křinku na něj. Nic! Musím ho uklidnit. No jasně Jasper!
"Jaspre! Bráško hned přijď! Emmet vrčí na mou sestru." vykřiknu zoufale. Jasper hned přiběhne a za ním celá rodina. Teda až na Edwarda a Bellu. Dost! Ona do rodiny nepatří to já! Nebudu to řešit.
"Sakra Jaspere uklidni ho!" řeknu smutně. On se na mě jenom smutně koukne.
"Je mi to líto Gabrielo! Ale nejde to! Bella má roztažený štít" já jí potom přetrhnu tu hnusnou upírku vejpůl! Co si vůbec o sobě myslí? Vylítnu z postele jdu před Lailu a tu bandu. Kouknu z příma Emmetovi do očí. On se na mě jenom překvapeně zamrká. To jsem udělala já? Moje oči uklidňují? Páni! Nová schopnost! Jdu rychle obejmou Emmeta.
"Emmete tohle mi už nikdy nedělej!" řeknu mu přísně. On se jenom mile usměje. Vezmě mě do náruče. Je vidět na Rose jak vraždí pohledem.
"Rose sestřičko klídek! Já ti ho nevezmu!" zamrkám nevině. Celá rodina se rozesměje nakonec i Rose. Jo to je moje holka. Carlisle koukne za moje záda. Usměje se mile na ně.

"Dobrý den já jsem Carlisle Cullen" koukne na Lailu. Ta je neschopná slova. Ujmu se slova..
"Carlisle to je Laila má sestra." řeknu usměvavě. On jenom trošku vytřeští oči.
"Ona je světlo?" Jenom přikývnu. On se usměje jde zase do své pracovny něco hledat. Esme mi jde dělat jídlo. Teda nám všem asi no! Vyženu i zbytek rodiny.
"Lailo! Sestřičko moje!" Usměju se na ní. Ona na mě jenom vražedně koukne. Co jsem udělala?
"Dobře proč si nás volala?" řeknu ledově. Co to s ní je? Moje sestřička je ledová královna. Já jenom vzlyknu. Zase mi tečou slzy proudem. Jenom zakroutím hlavou.
"Počkej tu!" řeknu hnusně jako ona. Vyběhnu z postele. Jdu za Alice do pokoje. Cestou jsem vlezla i k Rose. Taky jí táhnu sebou. Obě dvě mě vyslechnou. Zabere nám to snad 10minut. Potom se Alice na mě koukne. Jelikož měříme skoro stejně tak mi pučí své oblečení. Černé tříštvrťáky k tomu červené tílko a černé balerko a ještě červené balerínky. Ta kombinace vypadá báječně. Rose mi pročeše vlasy. Jdu k němu do pokoje. Ano k Edwardovi.

Kouknu nejdřív do dveří. Co? Bella spí? Ona je přece upír! Leda že by byla poloupír? Že by? Dost!
"Edwarde" vydechnu zoufale. Koukne se na mě. On jde pomalým krokem kemě. Zatáhne mě k sobě do pokoje. Tam mě vášnivě políbí. Podstrčí mi papírek. Pak mě zase vyžene. Co to bylo?Na papírku stojí.

Gabrielo! Lásko! Omlouvám se ti! Když Bella usnula tak to pominulo. Ale jak se zbudí jí budu zase milovat. Omlouvám se ti! Miluju tě!

Ona mě miluje! Ach! Jdu zase se slzami v očích do svého pokoje. Sednu si zoufale na postel. Když si někdo zakašle. Ježiš Laila je tu přece! Kouknu na ní. Ona se tváří ledově. Když ona tak já taky!

"Už mi teda řekneš co potřebuješ?" řekne Laila v klidu. Ona se má! Je v klidu.
"Víš jak v Twilight saga jak tam je ta Bella obyčejný člověk?" Ona jenom přikývne tak pokračuju.
"No víš! Ona jí má královská rodina upírů. Aro mě chce přeměnit. Chce mě do své gardy a abych ho chránila!" dořeknu zhnuseně. Ona jenom kýve. Potom ještě řeknu co mi udělala ta mrcha Jane!
"Lailo kdo je kdo?" řeknu zaujatě. Mě docela zajímá kdo je kdo! Znám jenom Freda a jeho bratra. Fred je opravdu vysoký. Laila taky. Jenom já jsem ten prcek! I Edward je vysokej! Vystřelím z pokoje pro Edwarda. Nakouknu znova do dveří zjistím že Bella stále spí. Mrknu na Edwarda. On jde zase pomala ke dvařím. Vtáhnu ho ven a sebou do pokoje. Chci aby poznal mojí sestru. Třeba si ho také oblíbí. Snad na ní nebude jako Fred na mě!

Edward si mě k sobě jenom víc přitiskne. Sehne se pro polibek. Ten mu opětuju se stejnou bolestí jako on mě. Laila jenom vytřeští oči. Toho koho vedu. Jenom pokrčím rameny. Vše jí vysvětlím co se děje.

Světlo a Tma-13.kapitola-2.část-Laila

11. října 2009 v 23:45 | Laila |  Povídky
"Gáby?" slyším jí. Volá mě. "Frede!" hulákám. Běžím z dívčí ložnice. Vím, že já do chlapeckých můžu. Fred samozřejmě nespí. Sedí s Georgem na zemi něco sepisují. "Co tady děláš?" podivil se George. "Jdu pro vás," odtušila jsem."protože vás potřebuju. Musíme sehnat základ BA. Hermionu, Rona, Harryho, Ginny, Nevilla a Lenku." dávám pokyny a zároveň táhnu dvojčata do společenské místnosti. Sežeňte kluky, já holky, souhlasíte?" ani jsem nečekala na odpověď, a vydala se směrem ke společenské místnosti Havraspáru. Chrlič promluvil: "Když odpovíš na mou hádanku dost chytře, pustím tě. Když ne, musíš buď odejít, a nebo čekat na někoho jiného kdo tě pustí. Takže: Co bylo dřív, Fénix, nebo oheň?" vzpoměla jsem si na sedmý díl knížky a říkám: "Podle mě odpověď zní, že kruh nemá začátek." Chrlič se usmál a pustil mě dovnitř. "Co tady dělá?" "Uhádla hádanku?" slyším ze všech sran. Stoupnu si doprostřed místnosti a ptám se: "Neviděl někdo Lenku? Lenku Láskorádovou?" A odpověděla mi nějaká královna beďarů: "Střelenka?" vyprskla smíchy. "Ty hledáš Střelenku? Tak ta je v ložnici pro čtvrtý ročník. Jdi se tam kouknout." chrochtá smíchy. "Díky, a není to Střelenka, nýbrž Lenka." odpovím ledově, rádoby chytře a jdu po schodech nahoru.

"Lenko?" zeptala jsem se. "Potřebujeme tvou pomoc. Já, Harry, Hermiona a ostatní." Lenka vylezla z postele, normálně oblečená s časopisem v ruce. Ten držela obráceně. "Jdu s tebou." řekla zasněným hlasem a šla za mnou. Ginny a Hermiona byly normálně u nás. "Takže holky, Gabrilela-moje sestra- potřebuje pomoc. My jsme tu teď proto, abychom se vystrojily, popadli hůlky, a šli bojovat. Spolupracujeme se světem upírů. Takže naše stejnokroje jsou: Conversky, minikraťasy, černý punčocháče, černý krátký trička a černý mikiny s kapucou. Conversky samozřejmě černý." řekla jsem, a rozdala jim oblečení, které mi Hermiona namnožila. Jdeme do společenské místnosti, kde čekají kluci. Harry, Ron, Neville a dvojčata Weasleyovi. Mají an sobě to, co každý z nich našel u sebe v kufru.

"Hermiono, jak se spojíme se světem upírů?" zeptala jsem se jí. "No, stačí se přemístit. Ale nikdo z nás to nemumí, takže..."odpověděla mi. Nakonec jsme se přemístli pomocí Freda a Goerge, protože ti už to umí. Jsmev nějakém pokoji, a v posteli spí Gaby. "Psst." syknu na ostatní. Slyším nějaké vrčení...

Světlo a Tma-13.Kapitola-1.Část-Gabriela

11. října 2009 v 23:26 | girl.Jane |  Povídky
V noci se mi zdál divný sen. Byl tam Aro a Alec i jeho sestra Jane. Něco se stane cítím to! Měla v noci Alice vizi? Přijdou opravdu? Ráno mě probudilo slunce. Edwarde se na mě nádherně usměje. Můj sen! Rychle se vyhnu jeho polibku a běžím za Alice do pokoje.
"Alice měla jsi vizi?" Ona mě nechápavě sleduje.
"Ne neměla proč?" Vytřeštím oči! To snad ne! Oni mají někoho kdo má štít! Bella! To je blbost! Nebo snad ne? Pomoc! Bude moje schopnost na Ara stačit?
"Dobře nic! Jdu ahoj" vykoktám ze sebe. Ona se jenom uculí. Bože! Jestli Aro přijde! Co mám dělat? Fred nic něříkal že to bude tak brzo! Sakra proč jsem tak nervozní? Nádech. výdech!

"Gabrielo co se děje? On přijde Aro?" Sakra Edward mi čte myšlenky!
"No víš jo" vydechnu mu zoufale do tváře. On mě jenom jemně políbí.
"Alice by měla vizi neboj!" Měla? A co když mají štít? Jako má Bella? Co potom?
"Štít?" zeptá se Edward. Jenom přikývnu! Začnu brečet. On mě k sobě víc přitiskne. Nechci o něho přijít! Co když Bella je pro něho ta pravá? Ne nemůže! Do pokoje vlítne Jasper. Co ten tu dělá?
"Co kdo dělá mojí sestřičce že brečí?" Zavrčí temně! Co? On mě nazval sestrou?
"Jaspere to nic! Jenom mi chybí sestra Laila" řeknu rychle. On jenom přikývne a odejde. Co to bylo? Rozesměju se na celé kolo. Ty moje nálady.

Esme dobře vaří. Její snídaně jsou boží ale opravdu! Tousty s ovocem no prostě mňam! Když jsem dojedla tak se chystám projít. Edward musel odjet něco zařídit. Do jeho pokoje pořídí postel.
"Esme děkuju bylo to moc dobré" usměju se mile.
"Neni zač dítě." Ona je opravdu milá! Mobila si beru sebou. Venku už nesvítí slunce takže si radšï beru mikinu. Vyběhnu ven s dobrou náladou. Procházím se už hodinu. Takže jsem dost daleko od domu. Jdu ještě dál na Edwardovu louku. Jako vždy si lehnu do trávy. Znova jde na mě spaní. Po chvíli mě něco vyruší nebo spíš někdo. Posadím se v klidu s tím že to je Edward. To není on! To je Aro a Bella, Alec a Jane! Co?

"Konečně tě vidím Gabrielo" usměje se falešně Aro.
"Co chcete ode mě?" Kouknu zmateně na Bellu. Vypadá jako Kristen. Bože ta podoba!Tentokrát promluví Bella.
"Přeměnit tě" usměje si mile. Ona je milá i jako upír co vraždí lidi.
"Bello ale já nechci být upír! A ty bys to zrovna měla chápat" ona sebou trhne při oslovení Bella. Podívá se na mě vražedně. Cs! Soustředěně na ní hledím a nic. Kouknu na Aleca. Nic! Sakra jsou pod štítem! Jane se jenom ďábelsky usměje.
"Víš Gabrielo! Ty jako člověk máš schopnost! Chci tě do své gardy!" řekne míru milovně Aro. Už mi štve! "Já tám ale nechci" odseknu hnusně. Alec jdu kemě blíž vezme mě donáruče a jde se do domu. Sakra! Alice neměla vizi né! Pomoc!

U domu jsme ani ne za 10minut. Všichni stojí venku. I Edward moje láska. Alec mě pustí. Já se rozeběhnu za Edwardem. On mě schová ze sebe. Tak to ne! Soustředím se na něj. On stuhne správně! Rychle o obejdu. Znovu ho roztavím! Nebo jak to pojmenovat. On na mě zavrčí. Jenom pokrčím rameny. Promluvím za celou rodinu.
"Co tu od nás chcete?" podívám se zpříma na Ara.
"Už jsem ti to řekl. Chci tě přeměnit. A pak do své gardy." Edward se koukne na Bellu. Má zamilovaný pohled. Kouknu na ní, ona také. Né! Vzlyknu, tečou mi slzy. Emmet a Jasper,Rose i Alice mě jdou obejmout. Když si všimnu že se na mě dívá Alec také zamilovaně. Co? Kouknu vražedně na Ara! On v tom má prsty! Mám pocit že se mi někdo snaží dostat do hlavy. Jane! Počkat ona má dvě schopnosti? Cejtím že je v mé hlavě. V ten moment omdlím. Probudím se až u sebe v pokoji. takže to byl jenom sen? Uf.. to jsem ráda! Někdo zaklepe na dvěře.
"DÁLE" řeknu už podruhé. Čekám že to bude Edward. Do pokoje vleze Alec. Má na tváři zamilovaný pohled. On jde kemě blíž. Nečekaně mě políbí na ústa. Co? Do pokoje vletí naštvaný Emmet.
"Nech Gabrielu na pokoji" křikne na Aleca. Takže Edward miluje Bellu. Né!
"Emmete kde je Edward?" On se na mě koukne smutný pohledem. Došlo mi to. On je u sebe v pokoje s ní. S Bellou! Co jsem co komu udělala. Né! Chci pryč hned! Vztanu z postele. Mířím si to Edwardova pokoje. Otevřu dvěře. To co vidím mi vyrazí dech. Edward se s ní líbá. A jsou nahý! Oba dva! Proboha! Já tu bestiti Jane zabiju! Jaspere, Emmete, Rose a Alice kemě do pokoje hned! Oni hned přiběhnou. Jenom jsem jim dala vzkaz.
Vím kdo v tom má prsty! Je to Jane! Mám plán! V 18:30 na louce!
Oni jenom přikývnou. Zase jsem usla. Jsem někde, něvím kde to je. V hlavě slyším zase šumění. Cejtím tu Lailu ale zatím jí nevidím.
"Lailo?" zeptám se potichu

Světlo a Tma-12.kapitola-2.část-Laila

10. října 2009 v 0:36 | Laila |  Povídky
To je fakt moje životní smůla. Už jsem se mohla líbat tolikrát, kolikrát jsem chtěla, ale já čekala na toho jednoho, a když ho mám, můj první polibek zkazí profesorka. "My tady stojíme, paní profesorko, a povídáme si." řekla jsem jí. "Ano. A proto musíte být tak blízkou sebe, že? Vy byste se jinak na prázdném nádvoří neslyšeli." pousmála se profesorka McGonagallová. To bylo asi podruhé, co se na někoho usmála. "A teď jděte do společenské místnosti." přikázala nám, a odešla.

Chytli jsme se za ruce a šli jsme. Ve společenské místnosti na nás čekal Percy. Přijel z ministerstva, aby Freda pokáral:" Proč máš právě ." řekl, a pohnul hlavou směrem ke mě. "Slyšel jsem, že jsi odmítnul Katii Bellovou, kterou ti dohazovala Alice Spinettová. Katie je výborná partie, tak proč se zahazuješ s ní?" Přečetla jsem si Fredovi myšlenky: Mi taky polib prdel. Já jí miluju, a ty se do toho nebudeš srát. Ale nahlas to neřekl:"Já chci jenom Lailu. A to jsi přijel jenom proto, abys mě šel poučovat, ty ministerskej patolízele? A s Harrym se bavit budu, a Ron taky a poučuj ho, a mě jak chceš! A už vypadni, protože k nám nepatříš!" a tím Fred s Percym skončil. Percy si jenom stoupl do krbu a řekl: "Ministerstvo kouzel." a byl tentam. Asi si budu muset ulevit.

Půjdu si zaspívat. Zpívám ráda. Dám nějakou mojí oblíbenou. We made you od Eminema:"Guess Who,You Miss me?..." a tak dál. No jo, Neni to sice písnička, ale melodii to má. Po chvíli mě to přestane bavit. Dám nějakou... Daniela Landu... Už nechci zpívat. Jdu taky mezi lidi- teda pod záminkou, že chci poznat nový lidi vytáhnu Freda ven. Přečtu si jeho myšlenky: "Zkusím jí zatáhnout někam kde je málo lidí. Třeba má stejnej plán. Jo, to mám. "Jdeme do Umývárny ufňukané Uršuly. Stejně se teď zdržuje spíše na chlapeckých záchodech." navrhla jsem. A jsme tu. Je tu sucho, takže Uršula dneska nevyplavila koupelnu. Teď vážně musím vědět, na co mylsí: Tak rád bych jí teď sevřel v náručí... "A kdo ti v tom brání?" zeptala jsem se nahlas. Usmál se, a tentokrát jsme se políbili. Bylo to... příjmné, ale protože se líbám poprvé, tak nevím, jestli to byla nějaká sláva. Přitiskli jsme se k sobě. a zůstali jen tak stát. "Weasley, tohle je dívčí umývárna, a ještě k tomu mimo provoz. Co tu děláte?"zase profesorka McGonagallová. Potom spatřila mě a řekla: "To jsem si mohla myslet. Co jste tam dělali?" zeptala se. "Ehm." odpověděl Fred. A jsme zase ve společenské místnosti.

Světlo a Tma-12.Kapitola-1.Část-Gabriela

9. října 2009 v 23:47 | girl.Jane |  Povídky
Náhle se to šumění stratilo. Achjo...potřebuju jí slyšet. Svojí sestřičku! Vždyť mě nepotřebuje, má Freda a on jí. Všichni jsou šťastný až na mě. Co mě vlastně baví? No jo přece! Tancování latinskoamerické tance. Budu procvičovat poslední tanec. Prostě všechny! Kde sehnat hudbu? Alice jasně ta bude něco mít. Vztala jsem s pohodlné postele. Byla ta postel do bežové barvy. Dřevo mělo barvu tmavého mahagonu. Prostě nádhera! Esme ví jak potěšit! Ani za sebou nezavřu dveře. Směr Aliciny dveře. Nestihnu zaťukat když mi otevře Alice. Jo její vidění do budoucnosti. Ona se jen zazubí. Vtáhne mě do pokoje.

"Ty tancuješ?" vyhrkne velmi rychle Alice. Nejsem si jistá jestli něco říkala.
"No tancuju, víš chtěla bych nějákou hudbu. Abych mohla cvičit" kouknu psíma očima. Ona jenom přikývne. Jde ke své hifi věži. Přehrabuje se v cd. Strčí tam předposlední cd. Pokojem se rozezní nádherná hudba. Bože to je překrásné! Takový rytmická zároveň pomalá. Jo to mám nejradši. Nutí mě to do tance. To beru! Usměju se na ní. Vezmu si od ní rychle to cd. Ať už můžu cvičit. A jé, já nemůžu nemám nic na sebe. Alice myslí na vše. Už je v mém pokoji s kupou oblečení. Ví jaký styl! Sportovní hm...to mě moc líbí. Vzala jsem si na sebe černé tílko. Hezky mi zvýraznilo moji postavu. Pak černé tříštvrťáky, na levé nohavici je stříbrná růže. Ještě boty, černo-stříbrné botasky. Celek vypadá báječně! I Alice mi to pochválila to je už co říct. Je vidět na ALice že se jí odtut nechce. Poprosím jí jestli by nepřesunula mou postel. S radostí přikývne. Když udělá to místečko tak vložím do hifi věže to cd. Chvilku jen poslouchám hudbu přitom zpomínám na taneční kroky. Jo! Mám to! Začnu tančit podle rytmu.

Takhle jsem už tančila půl hodiny. Do pokoje vtrhl Jasper. Úplně jsem se ho lekla. Až jsem zustala přimražená stát na místě. On se jenom usmál. Šel za Alice která se na něj usmívala. Potom koukla na mě a zase na Jaspera. Něco mu zašeptá. On se na mě koukne potom na Alice. Přikývl. Co se tu děje?
"Gabrielo nevadilo by ti kdyby s tebou tančil Jasper?" Cože? Ona chce aby semnou tančil Jasper? Páni! Mám to přimout? Proč ne! S úsměvem řeknu že ano. Ona se rozzáří jako sluníčko. Pustí hudbu zas od znova. Udělám taneční postoj. Jasper se připojí. Jde mu to skvěle! Ani neví jaké jsou kroky. No jo upír! Má tak něžný dotyk. Jak motýlí křídla. Je to příjemné. Do pokoje přijde někdo další. Je to Rosalie a Emmet. To snad ne! Jsem snad atrakce? Rose se jenom přívětivě usměje. Emmet je okouzlen že někdo tak malý tančí. No jo celý Emmet. Zastavím se že už nemůžu. Je to docela záhul! Emmet se připravuje že půjde taky semnou. I on?
"Rose nebude ti to vadit?" zeptám se sestrachem v hlase.
"Nebude! Ráda vás uvidím" zářivě se zazubí. Emmet to dost dobře umí. Jsou prostě dobrý! Jak by asi tančil Edward? No úplně stejně! Ba ne spíš líp! On je ve všem dokonalý. Alice jde za náma. Odežene Emmeta s tím že mi chce ukázat jak ladněji tančit. Ona si ale asi neuvědomuje že jsem člověk! To je jedno. Aspoň se nenudím když na mě někdo kašle!

Zase tančím s Jasprem. On je opravdu dobrý tanečník. Hlavně se neunaví. To je jeho plus! Akorát je moc vysoký. Kouknu na Alice ta je menší než já. Takže Jasper už je zvyklí. Někdo zaťuká na dveře. Rose jde otevřít, do pokoje vejde Edward. Rozbuší se mi srdce. Jasper mi stiskne víc ruku. Kouknu na něj smutným pohledem plný bolestí. On se jenom zatváří dost bolestně. Chudák! Cití moji bolest. Ach Jaspre opravdu se ti omlouvám. Přiblížím se víc k němu. Edward div nezačne vrčet. Tváří se jak bůh pomsty. Takže chlapeček dost žárlí! Vždyť je to jeho brácha a Jasper má Alice! Edward mě stále sleduje. Skončí třetí písníčka.

"Děkuju ti Jaspre za tancování semnou. Vím jsem pomalá asi na tebe že?" On se na mě překvapeně podívá.
"Cabriel to právě vůbec! Seš dobrá tanečnice. Máš talent! A jsi člověk se dá čekat že nebudeš mít upíří rychlost přece" mrkne na mě. Všichni už odcházejí. Konečně sama, za dnešek jsem opravdu unavená kolik vůbec je? Páni to už je 22:22 to je hodně hodin! Začnu si sundavat to černé tílko. Sláva a je dole. Byla opravdu moc těsné. Jsem tu jenom v podprsence. Když na sobě ucítím pohldem. Blesku rychle se otočím. On tu je ještě Edward? Otočím se zase ke skříni. Chci na sebe hodit tričko od pyžama. Když mi Edward drží ty ruce. Chytí mě kolem pasu. Otočí si mě směrem k němu. Sehne se dolů k mým rtům. Jemně se otře o mé rty. Přitáhne si mě blíž k sobě. Znova se jenom otře se svýma rtama o mé. Zaskučím, tohle je týrání!
"Netýrej mě!" řeknu smutně. On se jenom usměje. Nevydržím to přimáčknu se k němu blíž. On se jenom uchechtne. Cs! Proč mi tohle dělá?
"Proč ti to dělám? To máš za to jsi mě zastavila a já se nemohl hejbat. Tolik jsem se o tebe bál" řekne smutně. On se bál? Bože to je miláček. Sehne se znova. Tentokrát mě políbí. Ten polibek...je neskutečný! Takový krásný, přenádherný. Trošku si rejpnu v myšlenkách. Tak co už se tak nebojíš?
"Ne" zašeptá mi do ucha. Pak mě znova políbí. Potom mě odnese do postele. Boty už jsem měla dávno dole. Položí mě do té postele. Přikryje a chystá se odejít.
"Neodcházej prosím" řeknu psíma očima. Jenom se pousměje. Zase jde kemě. Posunu se trošku dál. Lehne si vedlě mě, přitáhne si mě k sobě blíž. Políbí mě na krku na tváří a na konec na rtech. Vedlě něho se usíná krásně.

Světlo a Tma-11.kapitola-2.část-Laila

9. října 2009 v 21:04 | Laila |  Povídky
A když si řekl, že už by to mohlo s tím měřením mohlo stačit, podal mi hůlku. "Osm palců dluhá, blána dračího srdce, výborná na přeměňování." mávla jsem s ní, a rozdrtila pult. A jéje. "Tahle zřejmě není pro vás." zamumlal, a podal mi jinou. "Deset palců dlouhá, pružná jako bič, pero ptáka fénixe, výborná na soubojová kouzla." mávla jsem s ní, a rozbila výlohu. "Tuhle rozhodně ne." pronesl, a podal mi už třetí hůlku. "Jedenác palců dlouhá, žíně z jednorožce, výborná na kouzelné formule." ani jsem s ní nemusela mávat. Cítila jsem v prstech svrbění. Ta je moje.

"Výborně. Sedm galeonů, prosím." zaradoval se pan Ollivander. Zaplatila jsem a odešli jsme. Potom jsme koupili ty ostatní potřeby, a šlo se ke krbu do Děravého kotle. "Bradavice." řekla jsem, tentokrát po Seamusovi. Proč musel jít taky? Mohlo to být tak romantický. Přečtu si jeho myšlenky, než přijde Fred: Proč musel jít Fred taky? Moh sem jí sbalit. Určitě by si dala říct. "Ne, nedala." sykla jsem na něj. Jenom se na mě nechápavě podíval. A už je tu Fred. Si přečtu jeho myšlenky: Je fakt pěkná. Kdybych jí mohl někdy sevřít v náručí a políbit. A kdo ti v tom brání? Pomyslela jsem si já. Já teda rozhodně ne.

Dneska se už učit nebudu. Ani Fred, ani Seamus. Jdeme s Frdem do sovince. Tam teď nikod nebude. Jsme až úplně nahoře. Čtu mu myšlenky: Zeptám se, jestli by se mnou nechtěla chodit. Opakoval si dokola. "Já bych se tě chtěl zeptat, jestli bys se mnou nechtěla...?" nedořekl větu. Ale já věděla, co chce říct. "Chci. Už šest let." zašeptala jsem. "Romance, nebo legrace?" zeptal se, jako v tom snu. "Něco mezi." odpověděla jsem. Já ho mám. Ježiš! Já za celou dobu ani nepomyslela na Gabrielu. Ale tu teď na pár hodinek ještě vypnu. Až zítra. Jak se tam asi má? Ne! Teď musím myslet jenom na Freda. "Hele Frede, Seamus má se mnou a s tebou nějakej problém...on mě chtěl, ale já mu řekla, že na tebe čekám už šest let. Prej nám to bude kazit." řekla jsem pomalu. "Tak mu trochu pohrozíme." navrhl Fred. Šli jsme už do hradu. je mi zima. Fred mě dal ruku kolem pasu. A já jemu. Dva jako jeden...

Uviděl nás Seamus. "Hele, ty máš problém?" zeptal se Fred. "Jo." odsek Seamus. "Už ti kejvla, co?" řekl Seamus jedovatě. " Chodíme spolu." odtušil Fred a pokračoval: " Mám nahoře v ložnici jeden takovej nástroj. Koupili jsme ho s Georgem nedavno v Prasinkách. Můžeme ti s nim pročistit uši... a nebo něco jinýho." šel na něj stejně, jako tenkrát na Zachariáše na schůzce BA. Já se jen usmívala. "V pohodě. To neni nutný. Hodně štěstí v lásce." zakoktal a rozběhl se pryč. Stáli jsme tam. Já a Fred. Naproti sobě. Naše obličeje byly hodně blízko u sebe. Chce mě políbit. "Weasley! Lloydová! Co si myslíte, že tu děláte?" to je profesorka McGonagallová. A je naštvaná. Pokazilo se to. Můj málem první polibek, zkazí to ředitelka naší koleje!

Kam dál